STOLETÁ KNIHOVNA VE VIDČI
Historie knihovny ve Vidči se začala psát 24. října 1920
Tehdy byla v obci ustanovena Knihovní rada, která vznikla, stejně jako v jiných obcích, z nařízení vlády Československé republiky a 1. knihovnického zákona z roku 1919 „O povinnosti zřizování a financování knihoven v každé obci“.
Z Protokolu, uloženého v Okresním archívu ve Vsetíně, se dovídáme, že knihovní rada obce Vidče v počtu tří lidí tehdy projednala toto: Předsedou byl zvolen starosta Josef Jaroň, pokladníkem místní farář Alois Pozbyl a jednatelem učitel Jindřich Šitavanc. Knihovníkem byla ustanovena učitelka Eliška Šitavancová. Schválen byl knihovní řád a poplatek za legitimaci na 1,- Kč. Byla stanovena i půjčovní doba – knihy se budou půjčovat každou neděli dopoledne od ½ 10 – ½ 11 hodin. Obecní knihovna bude otevřena v den národního svátku 28. října 1920. Před tím bude přednášet o účelu knihovny pan farář Alois Pozbyl. Vše četl a podpisem potvrdil Ignác Nerád.
Další informace o historii knihovny a lidech s knihovnou spojenými hledala ve starých zápisech kroniky obce Vidče paní Marcela Švajdová, bývalá knihovnice a kronikářka. A tady si dovolím ji citovat: „…jsem zmínku o spolku Národní jednota, který vznikl patrně v roce 1919 a měl za úkol vzdělávat lidi jakýmkoliv způsobem. Psalo se tam, že to byly přednášky o pěstování plodin, sadařství, zdravotnictví a hygieně, vzdělání atd., tehdy byl v místní škole řídícím učitelem pan Macháček, jehož zásluhou se ví, jak to tenkrát bylo.
Patřilo k tomu i založení školní knihovny, kde bylo jen pár knih, které většinou darovali kantoři, poněvadž mezi lidmi peněz nebylo a málokdo knihy vlastnil. Co se týká veřejné knihovny, tak se patrně o ni také starali učitelé. Kde se půjčovalo není z dokladů známo, ale domnívám se, že to bylo nejspíš na faře, protože se půjčovalo po mši.
Ostatně, když já jsem chodila do školy, tak na faře (původní) byla knihovna, o které se mi zdávalo celé dětství. Pan farář Myška byl bývalým vysokoškolským profesorem a měl neuvěřitelnou knihovnu, dokonce i globus, jak to bývá v zámeckých knihovnách.
Za zmínku stojí i informace o některých lidech z první knihovní rady. Pan farář Alois Pozbyl byl prvním farářem v novém videčském kostele (r. 1915). Žil velmi chudě, protože i to málo, co měl, rozdal. Proto také onemocněl a zemřel na tuberkulózu. Je pochován na místním hřbitově – má tam i pomník. Říkalo se mu bosý kněz a ne zbytečně. Pomáhal také panu učiteli Kašlíkovi se sbírkou na stavbu kostela a následně se snažil hlavně o to, aby se přestalo v rodinách pít, čili už tehdy bojoval proti alkoholismu. Bojoval ale jen dobrým slovem a skromnou pomocí, poněvadž sám nic neměl.
Starosta Jaroň je myslím ten pán, co je spojován s dominantou hřbitova, tj. křížem na hlavní cestě směrem k márnici.
Ignác Nerád byl staříček současného Vladimíra Neráda st., který byl dlouho v zastupitelstvu obce.
Při hledání dalších informací v Okresním archívu o Vidči jsme narazili na Protokol ze schůze obecního zastupitelstva z 8. listopadu 1924, ze kterého vyplývá, že zastupitelstvo schválilo na provoz Obecní knihovny částku 700,- Kč.
O období mezi lety 1924 a 1948 nejsou k dispozici prameny o konkrétní historii knihovny. Lze ovšem usuzovat, že situace byla podobná jako v ostatních knihovnách regionu. Hospodářská i kulturní krize na počátku 30. let a období 2.světové války určitě způsobily, že pravděpodobně došlo ke snížení příspěvků knihovně.
Jaké to bylo v tomto období ve Vidči? Fungovala vůbec knihovna? Kde sídlila? Kdo knihy půjčoval? To jsou otázky na pamětníky.
Poválečná historie videčské knihovny se začala odvíjet v roce 1948, kdy začal půjčovat spoluobčanům své knihy v rodinném domě pan Robert Mičkal. Měl k tomu účelu zařízenou malou místnost vedle své krejčovské dílny. Bývalá knihovnice opět vzpomíná, že chodila do této knihovny půjčovat knihy nejen pro matku, ale i pro sebe. Pro děti byla ale hlavně k dispozici školní knihovna, kde byla spousta tendenční literatury – např. Timur a jeho parta, Příběh opravdového člověka, Reportáž psaná na oprátce apod. Byly tam i verneovky, pohádky od Němcové, Erbena či Lady, Drdova Němá barikáda, aj.
Pak povědomí o umístění veřejné knihovny trochu mizí, protože se nepodařilo dohledat, kde vůbec sídlila. Ovšem koncem padesátých let a následná šedesátá už knihovna fungovala. Podle údajů z ročních statistických výkazů vyplynulo, že v roce 1956 měla knihovna 143 čtenářů a patřila k nejlepším knihovnám v okrese Vsetín. Někdy v tomto období se také knihovna přestěhovala do prostor obecního úřadu.
V knihovně se vystřídala řada dobrovolných knihovníků. Mezi ty nejlepší patřil pan učitel František Maša (1971-1979), který dovedl knihovnu až k tehdejšímu nejvyššímu knihovnickému ocenění „Vzorná lidová knihovna“ (v roce 1979).
V roce 1979 nastupuje jako knihovnice paní učitelka Marcela Švajdová. Založila v knihovně čtenářský kroužek dětí, který se aktivně zapojoval do akcí Klubu mladých čtenářů při nakladatelství Albatros. V dubnu 1981 získala knihovna opět ocenění „Vzorná lidová knihovna“.
V roce 1992 přestěhovala knihovnice po dohodě se starostou Vl. Vaculínem knihovnu do nových prostor v dolní části mateřské školy kde knihovna sídlí dodnes. Stěhování bylo ryze praktického rázu, neboť místní knihovna byla umístěna v budově obecního úřadu v nejvyšším patře. Spoustu schodů nezvládali především starší čtenáři, kteří neustále tlačili na knihovnici k přemístění knihovny. Tak došlo k dohodě, která je prospěšná pro všechny čtenáře dodnes.
V roce 1993 nastupuje do knihovny coby knihovnice Dagmar Karasová. Pod jejím vedením získala knihovna titul Knihovna roku Zlínského kraje a Diplom za 3.místo v celorepublikové soutěži Knihovna roku 2007. Paní Karasová se však musela ze zdravotních důvodů v roce 2014 vzdát vedení knihovny.
Po ní se ujala knihovny paní Božena Zajícová, bývalá knihovnice rožnovské knihovny, která vede místní knihovnu dodnes.
V roce 2016 se knihovna dočkala celkové rekonstrukce a modernizace stávajících prostor. Vidče tak získalo novou a moderní knihovnu, hodnou 21. století, na kterou může být právem hrdý každý Vidčan. Nový vzhled knihovny po rekonstrukci, statistické ukazatele její činnosti, péče o fond i organizace kulturních a vzdělávacích akcí pro školy a veřejnost – to vše stálo za tím, že knihovna v říjnu 2017 získala opět titul Knihovna roku Zlínského kraje.
Na závěr mi dovolte obrátit se na vás s prosbou:
Jak si vy sami vzpomínáte na knihovnu? Kde tehdy sídlila? Vzpomenete si na knihovníky a lidi kolem knihovny? Jaké poplatky jste museli zaplatit, abyste si mohli nějakou knihu vypůjčit? Třeba se najde někdo z vás, který se rád s námi o své vzpomínky podělí.
Samozřejmě že vaše sdělené vzpomínky se nemusí týkat jen knihovny. Ve Vidči je spousta zajímavých míst a lidí, o kterých ostatní ani neví. Protože každý z nás by měl znát co nejvíce o své obci či městě, ve kterém žije.
Božena Zajícová